Co to je Dohoda ADR
Dohoda ADR je zkratka pro označení „Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečného zboží“, ve francouzském originále „Accord européen relatif au transport international des marchandises dangereuses par route“.
Pod tímto názvem se schovává mezinárodní dohoda podepsaná zakládajícími státy v roce 1957 v Ženevě. Vstoupila však v platnost až v lednu 1968.
Obsahem této mezinárodní dohody jsou technické a bezpečnostní podmínky pro přepravu všech nebezpečných věcí, které je možné na silnicích signatářských států přepravovat. Tyto podmínky jsou pak každé dva roky přizpůsobovány nejnovějším technickým a právnickým poznatkům tak, aby bylo zajištěno maximální bezpečnosti pracovníků, veřejnosti a životního prostředí. Signatáři jsou dnes všechny státy EU. Rovněž k dohodě mezitím přistoupily veškeré ostatní evropské státy, také Maroko, Tunisko a některé středoasijské státy, které dříve patřily k Sovětskému svazu. Celkem k dohodě ADR patří momentálně 51 členských států (stav 5/2019).
Předpisy
Každý řidič, který převáží nebezpečné věci v běžném režimu, potřebuje tzv. „průkaz ADR“ nebo-li slovy Dohody ADR (kapitola 8.2) Osvědčení o školení řidičů přepravujících nebezpečné věci. Průkaz je platný pět let, ale absolvováním obnovovacího kurzu jej lze prodloužit.
Dohoda ADR a z jejího pověření i český zákon ukládá, že každá firma, která přepravuje, odesílá, přijímá, jinak manipuluje s nebezpečnými věcmi, potřebuje alespoň jednoho bezpečnostního poradce pro silniční přepravu nebezpečných věcí (tzv. Poradce ADR nebo DGSA). Tento poradní orgán společnosti, ať už interně nebo externě, zodpovídá za to, že budou dodržena ustanovení a nařízení týkající se přepravy nebezpečných věcí.
Každé nákladní vozidlo přepravující nebezpečné věci potřebuje zvláštní vybavení, které má předepsané v Dohodě ADR. Tato se liší pro různé způsoby přepravy (běžný režim, podlimitní množství, omezená množství atd.), ale při přepravě nebezpečných věcí se víceméně můžete spolehnout na to, že v autě najdete hasící přístroj. V běžném režimu přepravy je pak nutno vozidlo označit oranžovými tabulemi tak, aby řidič upozornil ostatní účastníky silničního provozu – nebo třeba policii či zasahující hasiče – na hrozbu zvýšeného nebezpečí.
Dohoda ADR v České republice
Znění Dohody ADR bylo vyhlášeno Ministerstvem zahraničních věcí České republiky již v roce 1987 jako vyhláška č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí. Česká republika ji znovu ratifikovala po svém vzniku v roce 1993. Dohoda ADR je rovněž platná při vnitrostátní přepravě nebezpečných věcí a to dokonce v případě přepravy pro soukromé účely. Podstatnou částí dokumentu jsou přílohy A a B, které představují konkrétní pravidla pro přepravu nebezpečných věcí po silnici, včetně klasifikace nebezpečných věcí, značení, používání obalů, používání cisteren, postupů před odesláním, používání dopravních prostředků (včetně nakládky a vykládky). Tyto přílohy se každé dva roky novelizují.
Povinnosti vyplývající z Dohody ADR musely být provázány a zakotveny v legislativě ČR, což bylo učiněno zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, který řeší mj. i definici nebezpečných věcí a vymezuje základní povinnosti nejdůležitějších účastníků přepravy - odesílatele, dopravce a příjemce. Zde je však nutno podotknout, že i samotná Dohoda ADR je prostřednictvím vyhlášky MZVČR součástí českého právního řádu, a tudíž i ostatní účastníci dopravního řetězce musejí plnit povinnosti, které jim Dohoda ADR předepisuje, tedy například osoba provádějící vykládku, osoba předávající nebezpečné věci nebo dokonce osoba provádějící čištění cisterny po přepravě podle Dohody ADR. Například odesílatel musí zajistit, aby dopravce obdržel nebezpečné věci s řádně vyplněnými průvodními doklady a ve schválených obalech s předepsaným značením. Musí zajistit proškolení ostatních osob podílejících se na přepravě a ustanovit bezpečnostního poradce.
Příjemce musí, stejně jako odesílatel, proškolit osoby podílející se na této přepravě a ustanovit bezpečnostního poradce nebo například uchovávat přepravní doklady, jejichž kopii by měl od dopravce obdržet.
Dopravce pak musí převzít nebezpečné věci pouze do způsobilého dopravního prostředku, vybaveného předepsanými doklady a výbavou a označeného bezpečnostními značkami. Musí zajistit proškolení osádky dopravního prostředku a ustanovit bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí. Společně s odesílatelem garantuje řádně vyplněné průvodní doklady přepravovaných nebezpečných věcí. Následní účastníci, jako nakládce, vykládce, balič nebo plnič, nejsou většinou samostatnými jednotkami v řetězci přepravy nebezpečných věcí. A proto jimi bývá zároveň odesílatel nebo příjemce a musí tak dodržet další povinnosti pro způsob nakládky, manipulace nebo kontrolu poškození přepravovaných nebezpečných věcí.
Bezpečnostní poradce musí být držitelem osvědčení odborné způsobilosti bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí po silnici, čehož dosáhne složením zkoušky po absolvování příslušného školení. To ale k výkonu této činnosti stačí maximálně z pohledu legislativy. Správný poradce ADR tak zároveň mívá rozsáhlé znalosti sociálních předpisů, předpisů bezpečnosti práce, vnitrostátních předpisů pro provoz na pozemních komunikacích a v mnoha případech je nutno se precizně orientovat v technických normách na které odkazuje přímo Dohoda ADR nebo přidružené předpisy.
Lze se přepravě v režimu Dohody ADR vyhnout?
Samozřejmě. Dohoda ADR předpokládá, že nebezpečné věci potřebuje čas od času přepravit spotřebitel nebo menší subjekty v menším množství. Implementuje tak složitě jednoduchý systém výjimek a zvláštních ustanovení, která umožňují vynětí některých přeprav z povinností Dohody ADR úplně nebo částečně.
Nejznámějšími způsobem částečného vynětí jsou přepravy v tzv. podlimitním nebo omezeném množství. Pro úplné vynětí pak například přeprava pro vlastní potřebu.
Abychom začali tím jednodušším, v případě, že provádíte přepravu jako fyzická osoba pro vlastní potřeby k soukromému použití, například hořlavých kapalin (čti benzín, nafta, barvy, ředidlo, acetonové ředidlo), lze takovou přepravu vyjmout z působení Dohody ADR v případě, že hořlavé kapaliny jsou baleny v nádobách o maximálním objemu 60 l až do celkové výše 240 l na dopravní jednotku.
Ale ve chvíli, kdy začnete takovou kapalinu přepravovat pro svého zaměstnavatele (z logiky věci už neohrožujete neznalostí jen sebe). Například za účelem natankování nákladních vozidel na provozovně. V ten moment už totiž nelze pod tímto úplným vynětím, ani žádným jiným přepravovat, a přesouváme se tak k tzv. podlimitní přepravě. V ten moment, ačkoliv přepravujeme stejné množství látek, je nutno splnit ustanovení Dohody ADR jako značení kusů, vybavení vozidla přepravním dokladem nebo školení řidiče minimálně jako osoby podílející se na přepravě nebezpečných věcí. V rámci tohoto režimu má každá nebezpečná věc stanovenu svou vlastní přepravní kategorii, která má maximální celkové množství na jednu dopravní jednotku. Naftu tak lze vézt tímto způsobem až do maximálního objemu 1000 l.
Nakonec, budete-li však tyto kapaliny přepravovat v omezeném množství, například naftu zabalíte do kanystrů o maximálním objemu 5 l, není nutno splnit všechny požadavky na označení kusů nebo podmínku přítomnosti řádně vyplněných přepravních dokladů ADR. Stále však je nutno být vyškolen jako osoba podílející se na přepravu nebezpečných věcí nebo označit kusy nebo dopravní jednotky, které omezená množství obsahují. Na druhou stranu však nejste limitováni množstvím nebezpečných věcí v dopravní jednotce.
Zábava, že?
Alespoň pro společnost TST Saqia s.r.o ano. PPŘ s nimi na poli Dohody ADR úzce spolupracuje a rádi Vám s ADR pomůžou a poradí na svém webu
www.saqia.cz nebo na kontaktním e-mailu
info@saqia.cz, kde odpovídají na Vaše dotazy a rádi Vám s přepravou nebezpečných věcí z hlediska legislativy pomohou tak, abyste se vyhnuli placení mastných pokut.
Text : Michal Varnavčin
Na blogu společnosti
poradce pro ADR,
naleznete spoustu odpovědí na případné další dotazy
www.saqia.cz